32. - Paranoia

16. srpna 2017 v 11:55 |  Upíří sestry

Redfield zuřil. Zuřil příšerně. Všichni se mu klidili z cesty a nikdo se neodvážil na něj promluvit. Chvíli jen řval sprosté nadávky a demoloval vše kolem sebe, potom se zastavil a hřímal: "Jak?! Jak je možné, že se nám tohle děje přímo pod nosem a nikdo o tom neví!" převrátil stůl a kopnutím ho poslal přes celou místnost. "Zkurvysyni, jak o nás mohli vědět?!" vyváděl dál.



Kate stála v přihlížejícím davu upírů a stejně jako oni skláněla hlavu a zírala do země. Naštěstí její strach teď splýval se všemi ostatními. Její měl ale jiný původ. Ano, byl to strach z Redfielda, ale jiný než měli jeho poskoci, kteří ji obklopovali. Byl to strach z toho, že její maskování bude prozrazeno a on ji v návalu ohromného vzteku roztrhá na kusy. Jediná její útěcha byla v Hardym a jeho pohotovému jednání. Když totiž všichni zjistili, že se do jejich včerejšího souboje připletli i vlkodlaci, Hardy se postaral o to, aby v kapse bundy jedné z upířích mrtvol zůstalo telefonní číslo na alfu londýnské smečky. A proč to udělal? Aby si Redfield myslel, že ho někdo z jeho lidí zradil a spolupracoval s vlkodlaky, kontaktoval je a pověděl jim všechno o místě konání včerejšího honu. Všechna vina by tak padla na vlkodlaky a Hardy, o kterém nikdo živý z Redfieldovo stáda nevěděl, by ještě chvíli mohl tajit svoji přítomnost.
Mrtvoly včerejších obětí ležely na zemi několik metrů od Kate. Prohlížela si je a i když měla pocit, že by se jí měl zvedat žaludek nebo by měla cítit lítost, necítila nic. Nebyli to lidé. Ne, to nebyl ten důvod. Ona ani Elena už také nebyly lidmi, ale zůstalo jim alespoň něco lidského. Tihle lidé zemřeli už hodně dávno, nemělo cenu pro ně truchlit teď. Bylo tu tělo obrovského Vincenta i jeho bratra Joeyho, které zabil Hardy, 4 muži o které se postarala Elena s Westrem a Andy, kterého svými tesáky sťal jeden z vlkodlaků. Proč tu ale ležela i Megan, která čekala u auta, neměla Kate ponětí. Možná ji zabili vlkodlaci, pomyslela si.
Z přemýšlení ji vytrhl mladý hlas: "Pane, prohledali jsme všechna těla a tohle jsme našli v bundě u Andyho." Kate si pomyslela, že tenhle mladíček musí mít velkou odvahu, když Redfielda oslovil v takovém stavu, na druhou stranu mohl být jen hloupý.
Redfield si od něj vzal malý papírek "Co je to?!" štěkl.
"Telefonní číslo na alfu Thortona, pane," odpověděl poslušně.
Redfieldovi lehce zrudly tváře a naběhla mu žíla na levém spánku.
"Nikdo neopustí doupě."

"To bylo opravdu zajímavé," pronesl Hardy, který si tisknul bylinkový zábal k pohmožděnému pravému rameni. Spolu s Elenou, Annou a Westrem se nacházeli ve staré továrně, kde měl Hardy schovanou většinu léků a kde pro ně bylo teď relativně bezpečno.
"Zajímavé?" vykulila se Elena "Nebudu se divit tomu, že vám přišlo zajímavé bojovat na život a na smrt. Ne, budu se divit tomu, že vám přijde zajímavé poznamenat potom, co jsme zabili několik osob a jejich mrtvoly prošacovali a nechali ležet na ulici.
"Museli jsme je tam nechat, potřeboval jsem, aby Redfield našel u jednoho z nich to telefonní číslo a padlo na něj podezření."
"A navíc," poznamenal Wester "to nejsou žádné osoby, jsou to upíři. Žádná škoda."
Elena se snažila nepředstavit si, jak ji Wester s klidným výrazem řeže hlavu a zakopává její mrtvolu na opuštěné skládce a zaměřila se opět na Hardyho. "Myslíte, že je Kate v bezpečí?"
"Je v Redfieldovo doupěti a je schovankou lovce upírů, který se včera postaral o tom, aby se armáda krvežíznivích hajzlů trochu zmenšila. Není v bezpečí."
"Vy víte jak to myslím!" obořila se na něj "Když Redfield najde ten váš nastrčený papír, nebude chtít prohledat všechny? Bude paranoidní a bude je vyslýchat. Co když mu Kate nedokáže vnutit svojí lež? Nemůžeme ji tam jen tak nechat, bez pomoci, napospas."

Redfield si volal jednoho po druhém do malé místnosti za větší halou, kde konali shromáždění. Byl tu stůl a dvě židle. Nepotřeboval tu své společníky. Dokázal se se všemi vypořádat sám. Vyslýchal každého upíra z jeho stáda. Snažil se přijít na to, jestli ho ještě někdo z nich zradil. Ptal se na vlkodlaky. "Viděl si je někdy?" "Mluvil si s nimi?".
Kate se snažila uklidnit a vymyslet si co nejlepší odpovědi. Když se ocitla v tváří tvář jemu, měla nízký tep a soustředěný výraz.
"Posaď se Susan," vyzval ji a ukázal na ošuntělou židli před ním.
Udělala tak, aby to nevypadalo, že mu chce odporovat.
"Jsi tu jedna z nejnovějších. Proč bych měl důvod ti důvěřovat?" zadíval se jí do očí.
Kate věděla, že zírat mu do očí není nejmoudřejší, na druhou stranu pokud chtěla, aby jí věřil, nemohla uhýbat pohledem "Nemáte," odpověděla prostě "Nic o mně nevíte. Vzal jste mě sem bez okolků a s ochotou. Být vámi, nevěřila bych mi, protože dokud jsem se vás nepokusila najít, nikdy jste o mně neslyšel," pronesla jasně.
"Hmm…" zamyslel se "To jsou dobré poznámky."
"Nemám zájem hrát o život… Kdo by měl? Jsem tu, protože jsem slyšela, že jste silný a mocný upír. Já taková nejsem, tak jsem si řekla, že by bylo dobré vás poznat. Nebaví mě strachovat se o svůj život a tak raději budu pod křídly někoho, kdo ví co dělá." Vše co řekla byla pravda, nemohla za to, jak si její slova vyloží on.
"Líbí se mi tvá upřímnost," řekl a zvedl jedno obočí. "Proč bych si tě zde měl tedy nechat? Dokážeš být loajální?"
"Když mi někdo kryje záda, kryju je i já jemu," ušklíbla se.
Bez výrazu v tváři se ptal dál "Odkud jste přišla a co jste zač, Susan?"
"Nejsem nikdo. Pocházím z dobré rodiny, měla mě ráda, ale já jsem vždycky chtěla stát na vlastních nohou. Chtěla jsem podnikat, ale moc mi to nešlo. Skončila jsem takhle a teď nemám co ztratit."
Jednou Kate někdo řekl, že pokud nejste dobrý lhář, nemusíte si vymýšlet bůhví jaký příběh, klidně můžete mluvit o realitě, jen ji musíte naservírovat tak, aby reprezentovala to, co potřebujete. Ten někdo byla Elena a mluvila o lhaní rodičům, když se vracely ve tři ráno domů opilé, na tom ale nezáleželo, protože měla pravdu.
Redfield se opřel lokty o stůl a zúžily se mu zorničky "A co vlkodlaci, Susan? Viděla si někdy nějakého, kromě včerejšího večera?"
"Ano," odpověděla klidně.
Redfieldovi zacukalo v koutku pravého oka, ale pokračoval tichým hlasem dál "A mluvila si s nimi?"
"Mluvili spíš oni. Vyhrožovali mi, že pokud udělám nějakou hloupost na jejich území, tak že si to se mnou vyřídí," odpověděla a netrpělivě se zachvěla.
Redfield se opřel do židle a zamračil se "Ano, to dělají každému. Někdo by je to měl odnaučit. Taky nechodíme k nim domů a nepouštíme hrůzu. Nemají vychování."
Kate se trochu ulevilo, bála se jeho reakce.
"To je všechno, Susan… Můžeš jít, pošli sem Patricka."
Kate vyšla z místnosti a spadl jí kámen ze srdce. Nevěděla, co si o ní myslí, ale neutrhl jí na místě hlavu, takže vlastně úspěch, ne?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Upíří sestry"?

Hrozně
Jo!
Jde to
Ne
Neznam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama