Listopad 2011

Buďme jim věrní..

27. listopadu 2011 v 20:43 Blog


Tolik lidí, co čte knížky, jakékoliv, a zamilují si je, vstoupí do světa, jenž tvoří knižní příběh.
A když máte velkou představivost a fantazii, podaří se vám vstoupit do tohoto světa a rázem, jako by to byl váš druhý domov.
Postavy jsou vaši přátelé i nepřátelé. Místa v knihách jakoby jste důvěrně znaly a vracíte se ke svým oblíbeným částem znovu a znovu.

Pro některé znamená kniha únik od reality....

Spoléhá na to, že ve své oblíbené knize se zase potká se svými přáteli, protože ty jsou mu věrní a ty tak bychom měli být věrní my našim oblíbeným postavám.
Jsou tu pro nás vždy.
Ale co když se z vaší postavy stane zrádce, co když vás nějak podrazí?!
Nic s tím nenaděláte, protože autor si to tak usmyslel, a i když pro vás je to nejdůležitější postava v ději, pro něj je to jen bezvýznamný pěšák.

Dost k úvodu.

Jako jedny z prvních knížek co jsem četla byly dívčí romány od nějaké německé autorky. Tam byla moje oblíbená postava otřelá teenagerka, která se dostávala z trapasu do trapasu, ale jen tak si nenechávala něco líbit.

To už je za mnou :D

Pak nastala éra Harryho Pottera, kterého mám pořád moc ráda. Z těch časů mi zůstalo hodně oblíbených postav. Mezi nejoblíbenější patřil Severus Snape, černě oděný chlápek, kterého nemá nikdo rád a zdánlivě stojí na straně zla.
Od té doby se mi líbí hodně podobné charaktery nejen v knihách, ale i ve filmech.

Momenálně čtu sérii o Mercedes Thompsonové, jejíž další díl mi má vyjít už někdy na jaře..jupí! :)
Tam mám oblíbených postav hafo.
Od Mercy, nebojácné a tvrdohlavé automechaničky, přes jejího sexy přítele alfu Adama, přes sprostého a nevrlého angličana Bena, přes maroka - šéfa všech šéfů :D Brana, přes Samuela - několikasetletého doktora, který pomáhá lidem a zároveň je na sklonku svého nesmrtelného života, až přes zamindrákovaného "scooby-doo" upíra Stefana a konečně až k záporňačce upíří siqnore Marsilii.
Prostě je to tak..... :D

Zaťuká ti na dveře...

4. listopadu 2011 v 17:43 Básně



Šlape tiše jako kočka,
zaťuká ti na dveře,
postojí a chvíli počká,
než se poddá sekeře.


Až se k tobě proseká,
pořád se nic neděje,
jestli tě nepoleká,
že už nemáš naděje.


Pak se můžeš schovat,
ukrývat se v tmách,
než ti dojde znova,
že honí tě tvůj strach.

23. - Schůzka naslepo

2. listopadu 2011 v 17:13 Upíří sestry

Po dlouhé době se vám hlásím s novým článkem.
Nejen to, dokonce po neuvěřitelných 6 měsících :D, vám přináším i další kapitolu Upířích sester. Doufám, že tu zbyl někdo, kdo si jí přečte :D

Kapitola v celém článku