9. kapitola - Söwelu Dagaz

6. července 2011 v 13:15 | Za stínem

Jestli mám s nějakou povídkou skluz, tak s touto. Poslední kapitolu jsem totiž napsala 12. září 2010 :).

Nic víc k tomu říkat nebudu, jen pokud si chcete připomenout

předchozí díl,

(jelikož pochybuji, že by si to někdo dokázal zapamatovat)

můžete zde.

Kapitola v celém článku ↓↓↓

Došla k hnědým dveřím bytu B41, zaťukala na ně a po chvíli se ozvalo tiché dále.

Amber pomalu vešla do barevně laděného pokoje, který nepatřil nikomu jinému než Vivien.

"Ahoj, přišla jsem se zeptat, jestli už jsi dostala něco z tý knížky?"

"Mám zatím jen malý kosek, neměla jsem moc času."

"To nevadí, aspoň něco," usmála se Amber.

"Posaď se!," vyzvala ji Vivien a odhrunula z postele kupu učebnic, šátků a něčeho, co vypadalo jako hromada vonných tyčinek.

Amber se mezi to usadila a čekala s čím Vivien vyrukuje.

Ta se posadila ke svému pasacímu stolu a ze šuplíku vytáhla knihu se znakem Enerfis.

Otevřela ji hned na začátku a vyndala z ní počmáraný papír.

"Tady to mám, ale jsou v tom mezery, nejsem v překládání z run žádný expert," zamávala papírem.

"Takže, přeložila jsem článek s názvem Söwelu Dagaz - Slunný den-."

"Jo, o tom jsem četla něco v úvodu," poznamenala Amber.

"Jo. Takže, Slunný den byl známí ve všech rodech Enerfis.

Rody spolu byly spjaty, ačkoliv nebyly v žádném příbuzenském vztahu, a i když každý z nich uznával jiný způsob života a jinou víru.

Ve všech kronikách jednotlivých rodů(které nebyly moc bohaté, ani známé) je zmíněn den, jehož přesné datum není uvedeno. Toho dne, podle legendy, se Slunce k večeru, když už mělo zapadat, náhle rozzářilo tak, že nebylo na krok vidět. Podivné bylo, že tuto září zahlédly jen tyto osoby, které z různých koutů Evropy.

Zlí jazykové tvrdily, že všichni lžou, nebo že mají zakalený rozum. Oni ale stáli na svém.

Pravdou ale je, že se od toho dne v každém z rodů narodil někdo, kdo se stal známou osobností, ať už něčím přispěl, nebo naopak pohoršil společnost."

Amber se zamračeně dívala na knížku a snažila se přijít na to, jestli jí tenhle příběh nějak pomůže.

"Jasně," řekla po chvíli uvažování "Eckhart byl nějakej mnich-,"

"Dominikán."

"...a taky člen inkvizice. Ta babka - von Bingen byla přes šutry-,"

"Znalkyně kamenů."

"Crowley byl satanista a provozoval červenou magii a Duffack napsal knížku ´Jak ovládnout tajná umění´. Zbývá tedy jen jedna otázka...," se stále zamračenou tváří se odmlčela "čím se proslavil rod Talkinů?!"

"O těch na internetu nic nebylo," usmála se Vivien omluvně.

"To je přece strašně divný. O všech z tý knížky se někde píše, ale o nás nic?"

"Třeba se ta slavná osoba ještě nenarodila," utrousila Vivi vítězoslavně.

"Cože?"

"Podívej," rozmáchla rukama "ty lidi se rodili všemožně v průběhu času. Duffack se proslavil svou knihou až v roce 1995. To je přece strašně dlouho, když si vezmeš, že většina z nich žila někdy ve středověku. Třeba je to schválně, že jsou Talkinové zmiňováni až jako poslední.

Jejich čas ještě nenastal," prohlásila, potom se zarazila a významně na Amber vykulila oči: "Nebo ten čas právě nastal!"

"Jasně vole. Blbost. To je přece....au... totální volovina....," nadávala si pod vousy Amber, když se snažila dojít do jídelny na večeři. Značně jí to ale znemožňoval terén, nastávající tma a skutečnost, že pořád nevěřícně škubala hlavou. Proto stále zakopávala.

Vivien jí slíbila, že se pokusí rozluštit další stránky knížky, ale Amber se celá věc začínala líbit míň a míň.

"Kde jsi?!," vyhrkl nevěřícně Henry.

"To je fuk," zabručela a sedla si na své místo.

"Myslíte, že Redmeyová bude alespoň pajdat?," ušklíbl se potměšile.

"Mohla by," přitakala Jan.

"Aspoň bychom-."

"Hej, co to sakra děláte!," zakřičel někdo přes místnost.

U jednoho ze stolů se schylovalo ke rvačce. Dva kluci, mezi nimi i ten, co poradil Amber při matice, do sebe začli podrážděně strkat a vypadalo to, že brzo jeden druhému vrazí.

Naštěstí se přihnal profesor fyziky a rvačku ukončil ještě dřív, než mohla začít.

Večer Amber ulehla brzy, chtěla se po dlouhé době vyspat.

Bohužel, to se jí nepoštěstilo.

Nejdřív zahlédla dvě pistole, položené na nějakém stole... potom dva muže..stáli proti sobě..zahlédla jejich oči... výstřel..jeden z nich padnul k zemi...

"Kurva!," vylítla Amber z postele a udýchaně zůstala stát.

Ty sny se zhoršovaly, tentokrát tu bolest doslova cítila.

Když se uklidnila a přestala panikařit, opět si lehla.