Na konci vesmíru

12. března 2010 v 17:53 |  Básně
Když půlnoc končí,
já se s tebou loučím.
Den se zas blíží,
oči se klíží.
Cenu to nemá,
já nejsem slepá,
když mě prosíš,
nebo nemluvíš.


Hvězdy zhasínají,
tvé myšlenky znají.
Noc se ztrácí,
vzpomínky vrací.
Kdysi něco bylo,
málo z toho zbylo.
Jen tvé iluze,
neprobudí mě.

Jsem na konci vesmíru,
až na konci vesmíru,
tak prosím vrať mi sílu.

Moje myšlení,
nic nemění.
Tvoje řeči pouhé,
a chvíle dlouhé.
Maříme tu čas,
náš plamen zhas.
V noci i ve dne,
naše láska bledne.
Až měsíc zhasne,
všechno bude jasné.
Nepokoušej se,
nevolej mě!

Jsem na konci vesmíru,
až na konci vesmíru,
tak prosím vrať mi sílu.

Tohle trápení,
v obou pramení.
Nevěděls jak dál,
tak ses tomu smál.
Jen tvé iluze,
neprobudí mě.
Nepokoušej se,
nevolej mě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Domča Domča | Web | 7. srpna 2012 v 11:21 | Reagovat

úžasná báseň :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama