Lovkyně temnoty - 3.kapitola

30. března 2010 v 16:24 |  Lovkyně temnoty
Rozmýšlela jsem se hodnou chvíli, zvažovala jsem všechna pro a proti. Zmateně na mě hleděl, zřejmě to byla delší chvíle než jsem myslela.
"Nenutím vás," ujišťoval mě "Jestli chcete, můžu vám zaplatit!"
Ne, že bych pěníze nepotřebovala. Jsem na útěku před zákonem, takže se mi shání těžko, ale kdyby mi za to, že mu budu pomáhat platil, znamenalo by to, že pro něj pracuju a to je skoro jako podepsat smlouvu. Takhle bych se mohla kdykoliv vypařit. Ne, že bych to měla v úmyslu, když něco slíbím, tak to taky splním. A taky jsem moc hrdá na to, abych si od něj vzala peníze.
Když postřehl můj nesouhlasný výraz, navrhl: "Nebo vám můžu platit pokoj v tomhle hotelu."
"... Dobrá beru."
Nemám kde bydlet a určitě vypadám jako bych vylezla z kanálu.
"Dobrá," zvedl se "půjdu to zařídit na recepci. Vy se zatím můžete osprchovat," ukázal na jedny z dveří. Když odcházel zastavil se:
"Nahlásím vás pod jménem Jessica Robertsová, ano?"
Super, další pseudonym.
Když jsem nic neodpověděla, vyšel na chodbu a zamkl za sebou.
Slezla jsem z postele a zamířila do koupelny. Sundala jsem si špinavé oblečení a vlezla si do sprchy. Byla až překvapivě příjemná.
Když jsem se osprchovala, uvědomila jsem si, že čisté oblečení mám v tašce ve vedlejší místnosti. Vzala jsem si na sebe ručník a pomalu otevřela dveře z koupelny.
"Halo?!" zavolala jsem ale nikdo se neozýval, doufala, že se ještě nevrátil.
Vcupitala jsem do místnosti a z tašky si vyndala oblečení. Když jsem se vracela do koupelny, abych se převlékla, všimla jsem si, že na jedné polici z pod hromady knih čouhá kus dopisu se zvláštní pečetí.
Přece mu nepolezu do pošty... i když on se mi taky hrabal ve věcech.
Vytáhla jsem kus papíru a začetla se do zprývy, která byla napsána ozdobným písmem:
"Sire Martine Roote, ano vašeho otce jsem znal a velice jsem si ho vážil. Bohužel ale informace které po mě žádáte, vám nemohu poskytnout, jelikož se netýkají mě a tudíž nejsem oprávněn vám je dát.
Děkuji za pochopení J.S."

Tak Sir hmm...
Moc jsem z toho dopisu nepochopila a ještě než jsem nad ním mohla začít uvažovat, z chodby se ozvaly kroky.
Okamžitě jsem dopis zastrčila na původní místo, když se v zámku ozvalo šramocení a těsně než "Sir Martin Root" vešel do pokoje, jsem za sebou zavřela dveře koupelny.
Oblékla jsem se do čistého oblečení a vrátila se do pokoje. Seděl v křesle a na stolku byl tác s jídlem.
"Myslel jsem, jestli se nechcete najíst."
"Ne, děkuji," měla jsem hlad, ale ne chuť.
Jen si povzdychl, vstal a přešel k oknu.
"Jak to bylo s těmi upíry po kterých jste šla?" zeptal se ale stále měl pohled upřený na ranní ulice.
"V našem městě řádili tři upíři. Šla jsem po nich. Zabili několik lidí, které jsem znala. Potom jsem je konečně našla v jednom domě, zrovna se krmili. Trochu jsme se porvali, ale byli v přesile. Ráno jsem se vzbudila a divila se, že mě nechali na živu. Brzy jsem pochopila proč, když jsem v televizi uviděla svoji fotku. Potřebovali na někoho schodit všechny ty vraždy,"odmlčela jsem se. Vzpomínat na to všechno pro mě nebylo příliš příjemné.
"A proč jste se nesnažila bránit?" nechápal.
"Už v minulosti jsem měla problémy se zákonem. V moji nevinu by policie nevěřila."
"Doufám, že tady vás nenajdou."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama