5.kapitola - Vypadá to normálně

9. března 2010 v 14:13 | ELenka |  Za stínem

Amber si uvědomovala, jak je škola vyčerpávající. V létě se sice celkem nudila, ale další prázdniny by klidně brala.
Naštěstí se blížil víkend a čas odpočinku. Učitelé jim hned od začátku roku dávali zabrat, takže na víkend měli spoustu úkolů.
Amber seděla v pokoji a přemýšlela nad biologií, když do pokoje vpadla Janasha. Když uviděla Amber, nejdřív se zarazila a potom zamračila.

"To si děláš legraci!" řekla naoko naštvaně.

"Co je?" nechápala Amber.

"Venku je tak krásně a ty píšeš úkol z biošky?!" ukázala na sešit.
Došla k ní, vzala ho a položila na postel:

"Tak to ani náhodou!"
Chytla jí za ruku a vytáhla z pokoje.

"Néé..já nikam nechci!" namítala, ale nechala se táhnout dál.

"Ty ale potřebuješ na vzduch, podívej se jak si bledá!" na to Jan.
Seběhly dvě patra a ocitly se na ulici.

"Pojď, půjdeme na hřiště." navrhla Janasha a hned zamířila tím směrem. Amber si při cestě všimla, že je vážně hezky. Slunce pražilo, až se začínala bát, že jí v zeleném triku s dlouhým rukávem bude horko.
Došly k hřišti, obvykle se tu scházela partička školních atletů a basketbalistů, a i teď tu bohužel byli. Na hřišti se to hemžilo kluky, pro které byl sport život. Na všechny machrovali a vytahovali se, bůhví jací nejsou drsňáci, ale když je někdo fauloval při fotbale, brečeli jako malé holčičky. Teď hráli basket.
Amber s Jan si sedli na jednu z mnoha laviček a pozorovaly jejich hru. Jeden obzvlášť mohutný týpek měl právě míč a razil si to skrz houf protihráčů. Dost brutálně strkal, až jeden z nich spadnul na zem.
Až teď si Amber všimla, že je to ten kluk, co jí poradil při matematice. A trochu jí to zamrzelo, protože doufala, že to není jeden z takovýhle kluků.
Teď se zvedal ze země a něco hlasitě nadával, byl od nich ale moc daleko na to, aby mu mohly rozumět.
Všichni přestali hrát a začali se mezi sebou hádat. Chvíli to vypadalo, že se dokonce poperou. Pak ale z hloučku naštvaně vyšel ten kluk a zamířil pryč z hřiště.

Amber si vzpomněla na hodiny tělocviku, při kterých ony hrály basket. Jí vůbec nešel, zato Janashe ano a ta zase nechápala, proč to Amber nebaví. Amber vždycky znuděně plácala míčem o podlahu a když měla přijít na řadu střelba na koš nebo trojtakt, nejraději by se vypařila.

Kluk prošel kolem nich a posadil se o pár laviček dál a trucovitě si skřížil ruce na prsou. Janashinu pozornost to zjevně neupoutalo tak, jako právě procházející skupinka školních slepiček.
Nechodili sem za sportem nebo za zábavou, chodili sem na lov.
Lov kluků.
A jejich hejno, jako vždy, vedla Kelly McBriceová. Byla jako panenka Barbie, blonďaté vlasy, dlouhé nohy, dokonalá tvář a to vše jí stačilo, aby po ní kluci šli jako včely po medu. Navíc měla kolem sebe vždycky spoustu kamarádek.
Amber a Jan si o ní myslely svoje, ale nikdy nic neřekly nahlas. Říkalo se, že dokáže člověka pořádně pomluvit.
Usadily se na lavičkách a začly rozhazovat sítě.

"Nechceš zmrzlinu?" zeptala se nadšeně Jan a ukázala na nedaleký stánek.

"Tak jo."
Zvedly se a zamířili k němu. Amber byla docela ráda, že vypadly z hřiště, začínalo jí tam být nepříjemně.
Citronová zmrzlina přišla vhod, protože Amber začalo být vážně horko. Opřely se o zeď domu naproti hřišti.

"Hele Oliver!" zajásala Jan.
A jéje, pomyslela si Amber. Oliver je kluk, kterého má Janasha ráda a nejspíš i on jí. Jenže se ani jeden neumí jaksi vyjádřit. Už minulý rok se obletovali, což mělo za následek to, že si Amber připadala jako křen.
Blížil se k nim a oslnivě se usmíval. Jan začala být nervózní, to na ní Amber pozná, vždycky začne těkat očima po okolí a culit se.
"Ahoj holky,"pozdravil je a opřel se vedle nich "jaký jste měly prázdniny?"
Ve skutečnosti ho zajímalo jenom jaké prázdniny měla Jan a Amber to věděla.
"Docela nuda, zato Jan se nenudila, no pověz mu jak si byla na Kanárských ostrovech." usmála se šibalsky.

"Ty si byla na Kanárských ostrovech?" rozzářili se mu oči.

"Jo, bylo to tam fakt super..........."
Amber za chvíli přestala jejich řeči poslouchat a zamyslela se. Přemýšlela o svých snech v poslední době. V duchu si je všechny promítala.

"Pozor!" uslyšela jak na ní varovně volá Jan.
Pozdě, její citrónová zmrzlina teď zdobila její zelené tričko.
"Sakra," zanadávala "jdu si to převlíct. Za chvíli přijdu."
Zamířila si to zpátky ke koleji. Neměla v plánu se potom vracet za těma dvěma, stejně budou radši sami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama