4.kapitola-Povědomé

26. ledna 2010 v 13:40 | ELenka |  Za stínem
Jdu chodbou a je noc... je to dlouhá potemnělá chodba s mnoha dveřmi...tichá...studená...Přibližuji se k oknu...podívám se z něj...venku někdo stojí.....

Probudila jsem se, jako by mi někdo dal facku. Stála jsem na nějaké chodbě. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Já vážně stála na nějaké chodbě. To je určitě ještě sen, pomyslela jsem si. Ale potom jsem si uvědomila, že tu chodbu znám. Došla jsem ke dvěřím bytu B36. Byly otevřené. Já přece nemůžu být náměsíčná! Vešla jsem do pokoja, moje postel byla rozestlaná. Tak asi jsem! Zavřela jsem za sebou, Janasha tvrdě spala a tak jsem si zase vlezla do postele. Musela jsem se pořádně zachumlat, protože tady vážně nefungovalo topení. Jenže jsem nemohla usnout.
-
Na posteli se všemožně převalovala, ale pořád nic. Lehla si tedy zase na záda a povzdychla si. V tom se nad její hlavou ozval zvláštní zvuk. Trochu jí to vyděsilo, až potom jí došlo, že jsou to vodovodní trubky. Minulý rok jí o tom vyprávěl spolužák.
Byly to hnusné zvuky. Skřípání, vrzání.....úplně jako z nějakého hororu.
Nakonec se jí podařilo usnout, ale žádné nádherné spaní to nebylo. Pořád se probouzela. Až skoro k ránu usnula.

Čtyři postavy v kápích....dvě byly ženy....a dva muži...není jim vidět do obličejů...jedné ženě koukaly z pod kapuce blonďaté vlasy...jeden muž byl zase hubené postavy..a najednou se rozplynuli....

Amber začal zvonit budík na mobilu. Neochotně otevřela oči. Slunce jim prozářilo pokoj a v jejích rozespalých očích popraskaly skoro všechny žilky. Vstala a podívala se do Janashina zrcadla.
"Ježiši, já zase vypadám!" zabručela při pohledu na svoje kruhy pod očima. S Jan šly na snídani a potom měly matiku.

Amber seděla znuděně v lavici a pomalu se jí zavíraly oči.
"Slečno Talkinová?"
"Co?!" zamrkala.
"Jaký je výsledek?"
Amber byla totálně mimo, nevěděla.
"58!" slyšela, jak jí někdo šeptem radí za zády. Obvykle moc na nápovědu nedala, ale učitel už se díval opravdu naštvaně.
"58."
"Správně." řekl a dál se věnoval třídě.
Amber se pomalu otočila, chtěla poděkovat tomu, kdo jí poradil. Usmíval se na ní tmavovlasý kluk, ještě ho tu nikdy neviděla, přesto jí byl povědomí.
"Díky."poděkovala mu.
"Není zač, všimnul jsem si, že jsi poněkud duchem nepřítomna......"
"Prostě jsem si dávala dvacet!" řekla prostě.
"A to děláš často?"
"Poslední dobou se mi vážně špatně spí."
Zarazila se, obyčejně by se s někým cizým moc nebavila, řekla by prostě dík a tím by to haslo.Z přemýšlení jí vytrhl učitel.
"Talkinová, otočte se prosím!"
Zbytek hodiny byla jedna velká nuda.

Po vyučování jí Janasha navrhla, že by si mohly zajít do kavárny ´Big Ben´, kam chodily i minulý rok.
Když už seděly u jednoho stolku a popíjely čaj, ozvalo se jim za zády:
"Ahojky."
A objevila se tam blondýnka se zelenýma očima, která vypadala až nepřirozeně křehce.

"Nevadí,když si k vám na chvilku sednu?"

"Ne, posaď se!" vyhrkla Janasha a ukázala na prázdnou židli vedle Amber.
Ta si pomyslela, že Janashina potřeba neustálého seznamování se s novými lidmi, je někdy až patetická.
Amber sjela nově příchozí pohledem od hlavy k patě.
Měla světlé, dlouhé blonďaté vlasy, zamotané v prapodivném culíku. Na jednom řetízku měla pět různých přívěsků, měla na sobě dlouhou modrou sukni a v podpaží držela tašku, z které čouhaly desky, zjevně na výkresy.

"Víte,včera jsem vás zahlídla na naší chodbě. Chtěla jsem se vás zeptat, jak se vám u nás líbí."

"Myslíš v oddělení B?"zeptala se Jan. Blondýna přikývla.
"Je to tam....ehm zajímavé." vyhla se přímé odpovědi Jan a pohledem prosila Amber aby jí nějak pomohla, ta ale jen schovávala úsměv za hrnečkem. Chtěla vidět jak z toho Jan vybruslí, protože blondýně odpovědˇ zjevně nastačila, protože na ní pořád upírala tázaví pohled.

"Co to máš za výkresy?" přerušila nakonecpřece jen ticho Amber a ukázala na vyčuhující desky.

"To je jen tak co si čmárám když se nudím."
Vyndala desky se jmenovkou Majetek Vivien Lierové a ukázala jeden obrázek noční krajiny.

"To je krásný. To sis vymyslela?"ukázala na nádherné kopce, hory a lesy s noční oblohou. Amber si dokázala představit, jak tam lehce fouká větřík a stromy se kolíbají. Jako by na ní obrázek dýchal.

"Ne, já kreslím jen to co vidím. Tohle jsem kreslila v létě na chatě. Seděla jsem o půlnoci na půdě a kreslila." uculila se na ní.
"Počkat, ne že bych ti nevěřila, ale tohle si viděla kde?" ukázala na kresbu muže s drakem.
Vivien se na ní jen tajemně usmála a pokrčila ramena.
Amber si prohlížela další a v tom jako by do ní uhodilo. Na obraze byla postava, dívající se z okna, pod kterýmž stála jiná postava a Amber při pohledu na to zažila deja vu.

"A tohle?!"

"Jo, to se mi nedávno zdálo!"mávla rukou.

"A máš takové sny často?!"vyhrkla Amber a zachytila Janashin pohled tipu-co to zase vyvádíš,nevyplaš jí.

"Jen někdy." zbalila výkresy a začla se zvedat "Kdyby jste někdy něco potřebovaly, na obědě sedím u stolu u okýnka. Nebo se ptejte na Vivi."
Amber si vzpomněla, že je nedávno Janasha nazvala hippies a skačkary a řekla si, že tam Vivien celkem patří.
Potom se s nimi rozloučila a odešla. Amber a Jan tam ještě chvíli seděly a pak se vydaly na kolej.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Upíří sestry"?

Hrozně
Jo!
Jde to
Ne
Neznam

Komentáře

1 Azael FallenAngel Azael FallenAngel | Web | 26. ledna 2010 v 16:21 | Reagovat

peken ... super .. paci sa m to :D :D D: aj ked upiri sestry mam radeji .. ale tohle se mi taky paci ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama