Duben 2009

5.kapitola - Výcvik

21. dubna 2009 v 16:46 Upíří sestry
"Ale o tom až později. Nejdřív to vypijte."
Upírky nic nenamítaly a každá vypila půlku lahvičky. Po celém těle se jim rozlilo zvláštní teplo a nutkání skočit po Hardym a zakousnout se mu do krk, které měly celou dobu, bylo pryč. Podaly mu prázdnou nádobku a on ji položil na stůl.
"Tak a teď by bylo dobré začít s výcvikem," řekl vážně a otevřel druhou větší tašku, "tady je pár zbraní, které budete potřebovat."
Vyndal pistoli, ale ne takovou, jako měl ráno ale mnohem modernější.
"Naučíte se střílet..,"položil zbraň a z tašky vytáhl meč "Ovládat umění meče," protočil meč v ruce "ale především...bojová umění."
Nadšeně se na ně usmál.
Ony mu to ale neoplatily a velice nejistě se na sebe podívaly.
"Tak musíme nějak začít..., "přemýšlel.
"Jedna z nejduležitějších věcí, které budete must umět, než se všechno naučíte je jaksi... rychle vyklidit pole."
"Jinak řečeno, co nejrychleji zdrhnout," upřesnila Kate.
"Nebo tak. Tahle továrna je ale dost velká na to aby jste si to mohly vyzkoušet."
Prstem ukázal na konec haly "Poběžíte odtamtud až ke mně a já vám to stopnu," poklepal si na hodinky.
"Takže první poběžíte..." ukázal na Kate "Sakra, kdyť já ani nevím, jak se jmenujete," zamračil se .
"Kate Morisová," usmála se a podala si sním ruku.
"Elena Sandersová," udělala to samé.
"Takže první půjde Kate." oznámil.
Kate došla na konec haly a potom jí Hardy odstartoval start.
Kate běžěla jak nejrychleji mohla a jak jí to terén plný starých krabic dovoloval. Za chviličku měla svých zhruba sto metrů odběhnutých.
"Tak, to bylo něco kolem deseti vteřin."
"Cože? To jsem běžela tak rychle?," vykulila oči.
"Ano, a to budete ještě rychlejší."
Na řadě byla Elena.
"Připravit..pozor..teď!"
"Devět, "oznámil, když doběhla.
"Teď si půjdeme zaskákat. Pojďte za mnou."
"Počkat..., jak zaskákat?," nechápaly.
Zavedl je do druhého patra po zrezivělých schodech.
"Takhle zaskákat!," ukázal dolů z okna.Ne, že by to byla nějaká závratná výška, ale na zlomení končetin by to stačilo.
"Tak kdo chce skákat první?," zeptal se, jako by to byla naprosto běžná věc.
"Já bych to raději nezkoušela, ještě-," nestihla doříct Kate, protože Elena se rozběhla a skočila. V Kate leknutím hrklo a podívala se za ní. Elena padala nepřirozeně pomalu, jakoby letěla. Potom lehce dopadla na obě dvě.
"Pojď Kate, nic to není!," zvolala ze zdola s úsměvem.
Kate zakroutila hlavou na nesouhlas toho, co hodlá udělat a skočila.
Dopadla vedle Eleny.
"Páni, fakt to nic nebylo," oddechla si.
Hardy jim ze zhora ukázal zdvyžený palec.

Po chvíli..

"Snažte se trefit tu modrou plechovku!," radil Hardy Eleně, která teď v ruce držela pistoli s tlumičem. Kus od ní stálo na prkně několik starých plechovek.
Elena zamířila a vystřelila a netrefila.
Vedle stála Kate a také vystřelila, trefila, ale jinou.
"To nevadí, chce to čas. Povyprávím vám o zbraních."

Následujících několik hodin do nich hustil spousta pojmů a informací a nakonec ještě cvičily nějaké bojové prvky. K večeru se vrátily domů. Unavené se svalily na gauč.
Hardy se opřel o minibar:
"Můžu u vás pár dní zůstat?"
"Samozřejmě," přitakala Kate.
"Ale budete muset spát na gauči," dodala Elena.
"To mi nevadí."





Líbí se ti povídka "Upíří sestry"?

15. dubna 2009 v 19:36 Ankety
Prostá otázka... Líbí se vám má povídka "Upíří sestry" ?

Líbí se ti můj blog?

14. dubna 2009 v 17:17

Anketa v celém článku 

4.kapitola - Stará továrna

9. dubna 2009 v 13:18 Upíří sestry
Změřil si obě dvě pohledem.
"Upíři sají krev, nemůžou jinak, touha po ní je hrozně silná, jak už jste samy poznaly. Většina upírů se jí nechá ovládnout, jiní se rozhodnou pro to, že se naučí tu touhu zvládat, jako se naučíte vy! Ale ne všem se to podaří. Dravčí instinkt je většinou přemůže. Slunce vám bude vadit, ale nevzplanete na něm jako to bývá v tisíckrát přehrávaných amerických filmech. Nicméně opalovat už se asi nikdy nebudete. Být upírem má ale samozřejmě své výhody. Obyčejné kulky vám ublíží, ale nezabijí vás. Pozor, to ale neplatí pro stříbrné kulky, stříbro vás může zabít. Aktivní budete asi hlavně v noci... řekl bych. U každého upíra je to jiné," vysvětlil velice rychle.
"Chápete to?"
Nejistě přikývly.
"Budu vás muset vycvičit... to by mohl být trochu problém. Nevím jak jste tělesně zdatné."
"Já chodila tři roky na Kung-fu," pochlubila se s úsměvem Elena.
"A já na Karate," zazubila se též Kate.
"Skvělé," usmál se i Hardy. Pistoli si zastrčil do kapsy ošuntěného kabátu, aby je zdánlivě uklidnil, jim ale bylo jasné, že mu nebude dělat problém ji z ní vytáhnout dřív, než by mrkly.
Pomyslely si, že vypadá celkem příjemně, když jim zrovna nevyhrožuje smrtí. Jako pravý anglický gentleman. Až na to, že jim před několika minutami chtěl provrtat stříbrnou kulkou hlavy.
"Ze všeho nejdřív vás budu muset naučit ovládat se. To je základ," dopil kávu.
"Ale to nepůjde tady… chce to víc místa," zvedl se a ony na něj zůstaly koukat."No pojďte..." namířil si to ke dveřím.
"Doufám, že některá z vás má auto," dodal než vyšel na chodbu.
Kate si z hlavy schodila ručník popadla klíče z mističky u vchodu a zamkla byt.
Vešli do podzemních garáží.
Kate zamířila ke svému autu, stříbrnému citroenu.
Chtěla si ze zvyku sednout na místo řidiče, ale Hardy jí zastavil: "Řídit budu já!," poslal je na zadní sedadlo a sám si sednul za volant.
"Kam vůbec jedeme?," zeptala se Elena když nastartoval.
"To uvidíte."
Vyjeli z podzemních garáží na sluncem zasvícenou ulici. Sluneční paprsky prozářily auto. Čerstvé upírky se vyděsily, když si vzpoměly na to, co jim Hardy radil o slunci. Jakmile se jich sluneční paprsky dotkly, začala se jim motat hlava. Slabá záře je takřka oslepila. Hardy rychle zajel na okraj silnice, kde byl stín. Vrátily se k sobě.
"Brzy budete proti slunci odolnější, jen co se ve vás ta nová krev usadí," řekl Hardy zepředu.

Jeli asi ještě deset minut, než dojeli do odlehlejší části města. Tady byla většina ulic stejně tmavých a mokrých jako ta včerejší. Několik z nich jí bylo dokonce až nápadně podobných.
Do jedné takové zajeli. Na jejím konci stála jakási továrna, velká a stará.
Omítka opadaná, některá okna vymlácená. Nebylo divu... do těhle končin moc lidí nezabloudilo... lidí rozhodně ne.
Hardy zajel až dovnitř postraním vjezdem.
Vystoupily do velké haly. Všude se válelo spousta odpadků a všeho možného, okna byla tak špinavá, že sem sluneční paprsky ani nemohly.
Hala byla obrovská, a napravo stál nějaký velký zrezivělý stroj. Neměly ponětí na co sloužil a nikde nezbyla etiketa, která by jim to prazradila.
Hardy je dovedl až nakonec haly, kde kupodivu tálo pár zaprášených židlí. Naznačil jim, aby se posadily. On si ale nesedl "Počkejte tu!," rozkázal l a sešel po schodech do tmavé chodby, kde jim zmizel z očí.
Kate a Elena se na sebe opět zadívaly. Stále nevěřily tomu, co se děje, kde se to nachází a co je čeká. Přišly si jako ve snu. Ne v tom pěkném, kde umíte létat nebo můžete vykoupit celý obchoďák, ale takový ten kdy se vám srdíčko rozbuší a propotíte celou peřinu.
Jejich zachránce/tríznitel byl za chvíli zpět a nesl dvě plné tašky. Jedna byla malá a druhá o dost větší. Položil je na kovový stolek a otevřel tu menší.
"Tady mám skoro všechny lektvary, mastičky, prášky a jiné věci, většinou jsou na ošetření."
Začal se v tašce hrabat až vytáhl malou lahvičku s modrým obsahem a hodil jí Eleně.
"To je ehm... takový lektvar... trochu otupý vaše upíří smysly, které jsou citlivé na krev. Bohužel to působí jen několik hodin," řekl dřív než se stačily zeptat.
"Je tu ale větší problém... nevyhnutelný," zamyslel se zamračeně.
"Jaký?," usmála se Kate. Začínalo jí totiž připadat už absurdní, kolik problémů má.
"Vaše první vysátí."
"Co?"
"No, problém je, že musíte někoho vysát. Vaše tělo potřebuje lidskou krev. Po proměně potřebují upíří "buňky" usadit, když to tak řeknu, protože jinak začnou vaše tělo napadat zevnitř. Chápete?"
"Takže my musíme někoho vysát, aby nás to nezabilo. Ale jak víme, že když vysajeme jednou, nevysajeme i víckrát?," znejistěla Elena.
"To zařídím já," odpověděl zcela chladně.
"Ale neříkal jste, že nemáme zabíjet? Koho máme tedy vysát?," zeptala se vyděšeně Kate.
"Nesmmíte zabíjet nevinné lidi. Já mám pro vás ale dva adepty, kteří rozhodně nevinní nejsou.Nájemní vrazi. Jejich smrtí zachráníme jiné životy. Tak to funguje. Svět potřebuje očistit od takovýchto monster, i když ne vždy mají upíří podobu. Je to kruté, ale svět potřebuje nemilosrdnou krutost."




3.kapitola - Dohoda

5. dubna 2009 v 14:34 Upíří sestry
"Co za to?," zeptal se vážně.
"Co za to?," zopakovala Kate a začala dlouze přemýšlet.
"To netuším, co by jste chtěl - peníze?," zkusila to Elena.
"Ne, že bych jich měl moc, ale to nechci!"
Kate se na něj vyděšeně podívala :
"TO?"
"NE! TO rozhodně ne!"
"Tak co tedy?," zeptala se celkem netrpělivě Elena.
Zamyslel se.
"Za to, že vás naučím se ovládat...," zamyšleně se odmlčel "chci na oplátku, abyste mi pomohli!," řekl vítězoslavně.
"Co? To jako zabíjet upíry?," zděsila se Kate.
"Samozřejmě. Už dlouho sháním někoho, kdo by mi pomohl."
"Vždyť to není jen tak! Zabíjet. Nedokázala bych zabít ani člověka natož ty zrůdy co jsem viděla dnes v noci."
"Dal bych vám výcvik," ušklíbl se "buď to anebo smrt," zamával pistolí "Stejně přes noc nebudete moc spát."
Napřáhl k nim ruku.
"Platí?"
Opětovaly si pohled z kterého bylo patrné, že jinou možnost stejně nemají "Platí!," podaly mu ruce.
"Tak abychom začli hned!"
"Hned?," divila se Kate.
"Ano, dřív než vás ovládne chuť po krvi."
"Nejdřív se musíme vzpamatovat a pak musíme do práce!," protestovaly.
"To tedy nemůžete, pokud zrovna nechcete zabít někoho ze svých kolegů."
"Dobře, tak co máme dělat?!" zeptala se Elena a dala trucovitě ruce v bok.
"Za prvé, zavolejte do práce a řekněte, že nemůžete přijít."
Elena se otočila a popadla telefon:
"Halo, Jane, prosím tě, já dneska nemůžu přijít, je mi špatně, řekla bys to šéfový? Děkuju."
Potom k telefonu přistoupila Kate a vyťukala číslo: "Joshi? Mohl bys to dneska vzít za mě? Něco jsem chytla, dík," zavěsila.
"Za druhé, by jste se mohly osprchovat, bez urážky ale trochu zapácháte," zamával si rukou před nosem.
Podívaly se na sebe, opravdu. Oblečení měly celé mokré potem, blátem a krví, která jim vytekla z ran na krku. Rozhodly se ho poslechnout. Byl asi jediný, kdo jim mohl pomoci a pak, nebudete odporovat chlapovi, který má v ruce bouchačku.
Kate vlezla do koupelny a v místnosti nastalo ticho.
"Nechcete něco k jídlu nebo k pití?," snažila se ho prolomit Elena, ikdyž jí tato otázka přišla v momentální situaci zvláštně absurdní.
"Dal bych si kávu, 2 cukry, silnou, děkuji."
Elena se otočila, udělala pár kroků a už byla v kuchyni.
Měly malý byt. Kuchyně byla v jedné místnosti s obývacím pokojem. Ale bylo to tu útulné. Kate a Elena tu spolu bydlely už 5 let. Elena uvařila kafe, nalila ho do dvou hrnků a ten se zeleným smajlíkem podala Hardymu. Ten dělal, že si záměrného projevu nerespektu nevšímá. Sama si vzala svůj hrnek a unaveně se posadila do křesla.
"Upíři, jsou opravdu mezi námi? Jak je možné, že o nich vláda neví? Že proti nim nemáme žádnou obranu? Tedy… nemáme? Vy je lovíte. To jste něco jako speciální agent na paranormální jevy?".
Skryl pobavené ušklíbnutí nad poslední otázkou, uskrl kafe a odpověděl " Ano, jsou mezi námi, celá staletí, ale dříve nebyli v tak hojném počtu. Zda o nich vláda ví, o tom nejsem přesvědčen. Minimálně několik členů vlády o nich ví, nebo jimi sami jsou. A ano, já je lovím a znám několik dalších lidí, kteří je loví. Nicméně nejsme žádná vládní organizace, jednotka ani útvar. Zasvětit život jejich lovu jsme se rozhodli zcela dobrovolně a jsme za to placeni jen v případě, že si nás někdo vyloženě najme na lov. A lovíme jen v případě, že je prokázáno, že určený upír skutečně vraždí."
"Takže se setkáváte i s upíry, co nevraždí?"
"Tak v 87%," zamyslel se " v 89% ne."
"Ou, aha," zarazila se Elena "A jak dlouho už lovíte upíry?"
"Přes 6 let."
" A můžu se zeptat, proč je lovíte?"
"Jsou to zabijáci, jak už jsem říkal. Nelíbí se mi, že berou životy nevinným lidem," řekl a sklopil zrak. Elena poznala, že tohle není jediný důvod, ale nechala to být. A tak tam seděli. Ona promáčená vlastní krví a on s pistolí položenou vedle sebe a se zeleným hrníčkem s piktogramem.

Po chvíli vyšla Kate z koupelny, měla na sobě čisté oblečení a ručník na mokrých vlasech.
"Můžeš jít," oznámila Eleně, která vběhla do koupelny.
Kate se na Hardyho zamyšleně zadívala. Oplatil jí to nechápavým pohledem.
"Víte, mám na vás pár otázek," řekla zadumaně.
"Jen se ptejte," vybídl ji.
"Zaprvé, jak jste nás tam našel, zadruhé, jak jste nás sem dovlekl a hlavně,"odmlčela se "když jste věděl, že nás nevysáli úplně, proč jste nás nezabil rovnou na místě?"
"Takže... ," začal, zjevně už si zvykl na to, že bude muset hodně vysvětlovat "během těch let jsem se naučil cítit jakési "vlny", které upíři vysílají do okolí. Byl jsem tedy lovit ty dva pacholky, kteří na vás zaútočili. Jak jsem vás sem dostal? Přiznávám bylo to trochu obtížné. Potom, co jsem ve vaší kabelce našel adresu, jak jste vystihla, dotáhl jsem vás sem. A na vaší třetí otázku existuje snadná odpověď," teď se odmlčel on "nezabil jsem vás hned, protože jsem nevěděl, jestli nezemřete samy. Zároveň jsem ale musel zajistit, že pokud nezemřete a přeměníte se, že budu první, na koho narazíte."
"Tak proč jste nás sem potom teda odtáhl ?"
"Zemřít jste mohly třeba až k ránu, a já nepotřeboval svědky," upil kafe.
"Ještě nějaké otázky?," Kate ale nestihla odpovědět, Elena vyšla z koupelny.
"Tyjo, tys to vzala nějak rychle," Elena jí věnovala jeden zvláštně vyděšený pohled.
"Děje se něco?,"plašila Kate.
"Ne, ne nic," uklidnila ji El, ale nevypadala na to. Pár mokrých vlasů jí spadlo do obličeje a zakrylo její výraz.
Hardy pokračoval:
"Teď bude vhodné, když vám povím něco o upírech."


O mně..

5. dubna 2009 v 10:54 Blog
Jsem osůbka, která miluje fantasy a drsnou muziku.
Píšu zde zatím tři fantasy povídky:
Upíří sestry, Za stínem a Lovkyně Temnoty.
Přidávám sem i nějaké své počiny z básnických vod, snad budou k přečtení:).
Můžu vám jen popřát příjemné počtení, poprosit vás o komentář, ať už to bude kritika nebo chvála, a snad vás to přesvědčí, aby jste přišli zase....

2.kapitola - Lovec upírů

3. dubna 2009 v 16:13 Upíří sestry

Začaly se pomalu probírat z hrozné bolesti a křečí. Jediné, co cítily byl tlukot srdce a horká krev v žilách.
Přestože předtím, než upadly do bezvědomí ležely na ulici, teď pod nimi bylo něco hebkého a měkkého.
Když otevřely oči a vzpamatovaly se, uvědomily si, že leží ve svém bytě v Londýně, Chulimb Street 673.
Vzpomínky se začaly vracet, ale byly příliš zmatené a nejasné na to, aby si uvědomily, co se skutečně stalo.
Když se Elena pokusila posadit, tělem jí projela ostrá bolest. V každičkém svalu jí zapíchalo, jako kdyby ležela věky.
Kate naneštěstí udělala to samé.
Bylo jim špatně jako nikdy jindy.
Hlava chtěla každou chvíli puknout, srdce bušilo jako splašené. Byly promáčené vlastní krví a potem. Vlasy slepené v pramenech a na ranách na krku už se jim začaly objevovst velké strupy.
To, že v bytě nejsou samy, si uvědomily chvíli před tím, než se za rohem ozval nějaký zvuk.
Elena se prudce otočila, ale to neměla dělat, protože se jí zamlžilo před očima a na vteřinu stejně nic neviděla.
Napjatě čekaly, co se bude dít. I když netušily jak, poznaly, že to co je s nimi v místnosti je člověk, protože slyšely tlukot jeho srdce.
Z poza rohu skutečně vyšla osoba.
Byl to muž. Mohlo mu být něco kolem třiceti, měl na sobě hnědý ošoupaný plášť a staré černé kalhoty. Celý vypadal tak nějak ošoupaný, jinak byl docela pohledný.

"Kdo jste a co tu chcete?!," obořila se na něj rozzuřeně Kate.
"Uklidněte se, slečno, kdyby nebylo mě, byly byste obě dvě mrtvé," řekl naprosto klidně.
"Pardon, tak komu vděčíme za záchranu?," řekla s dávkou ironie v hlase.
"Mé jméno je James Hardy," představil se "a zabývám se lovem upírů."
"Cože?," vykulila oči Elena.
"Co myslíte, že bylo to, co vás včera napadlo?! Určitě už jste o nich někdy slyšely."
Nevěřily vlastním uším.
"Vy jste tu byl s námi celou noc?," podivila se Kate.
"Ano. Nevěděl jsem, jestli se proměníte, nebo zemřete. Nebyl na vás hezký pohled."
" Jste blázen. Co to má znamenat? Co to s námi je? Co tu chcete?," blekotala Kate naprosto zmateně.
"Na tom už nezáleží! Teď vás budu muset zabít," řekl a vytáhl pistoli.
"Zbláznil jste se?," vyjekla Elena a rázem byla na nohou.
"Jsou z vás upíři, stejná monstra s jakými jste se měly tu čest setkat včera,"
"To je absolutní pitomost! Okamžitě odložte tu zbraň, než zavolám policii," halekala Kate.
"No ano, upíři vás nestihli vysát úplně a to znamená vaši transformaci. A policii radši nevolejte, asi byste jim to jen těžko vysvětlily, jsou strašně nechápaví," pronesl líně.
"To je blbost, my nemůžeme být upíři, vždyť je to absurdita," bránila se nevěřícně Elena.
"A co vás v tom případě včera napadlo? Nemá cenu vám to vysvětlovat, jsou z vás teď dvě krvežíznivé bestie, co touží po krvi a po ničem jiném a takové bestie já zabíjím," řekl a nabil.
"Počkejte, přece nás nemůžete zabít kvůli vaší domněnce," vyhrkla Kate.
"Domněnce? Tak se na něco podívejte," řekl, vytáhl nůž a říznul se do prstu.
V následujíích dvou vteřinách se stalo hned několik věcí.
Elena s Kate se po něm hodlaly vrhnout, on ale odkudsi z kapsy vytáhl stříbřitý prášek a hodil ho po nich.
Hned po tom, co přestaly kuckat, se na něj i na sebe navzájem nevěřícně podívaly. Vnitřní pocit hladu, který se v nich na tu chvilku objevil byl obrovský. Něco takového nikdy nezažily. Chlad a žízeň jakoby se jim rozlila až do kostí a lhostejnost jak ji ukojit je vyděsila k smrti. Byly to houževnaté ženy, zvyklé na různé útrapy, ale tohle ani jedna z nich nikdy nezažila. Potřebovaly pomoc.
Kate se svezla do křesla "Můj bože, co to s námi udělali?," schovala si tvář v dlaních.
"Je mi líto, vím, že to není vaše vina, ale stejně vás budu muset zabít. Vraždily byste lidi a to já nemůžu dovolit."
"Nevraždily, slibujeme," zaprosila v poslední naději Elena " Kdybyste nás chtěl zabít," odmlčela se a pokračovala v tónu lehké otázky " tak už to dávno uděláte a nemluvíte o tom jako na přednášce."
Sklopil zrak "To se nedá slíbit. I kdybyste nechtěly, tak byste zabíjely. Touha po krvi by vás zdolala, není to jako přestat kouřit. Je to o loveckých instinktech."
"My bychom se ovládly!," zkusila to i Kate.
"Je hodně málo upírů, co se dokážou ovládat a s prominutím, vy na to nevypadáte," změřil si je pohledem.
"Tak nám pomozte..," vyhrkla Elena.




1.kapitola - Proměna

2. dubna 2009 v 16:15 Upíří sestry
Úvodní kapitola k povídce Upíří sestry.




Nad Londýnem se dávno setmělo.
Kdyby nebylo tisíců světel, stačil by dnešní měsíc, aby ozářil jeho ulice.
Dvě mladé ženy, Elena a Kate se právě vracely z jejich oblíbeného klubu Nightly, na který si dnes večer udělaly po dlouhé době čas.
Měly v sobě něco alkoholu, a nešlo se jim zrovna nejlépe.
"Pojď tudy," ukázala Kate do tmavé uličky, "tudy se dostaneme do Regent Street, pak budeme doma rychleji."
"Jak myslíš..," mávla Elena rukou a společně zamířily do tmavé ulice.
Alkohol v krvi způsoboval, že na nezvykle vysokých podpatcích trochu klopítaly.
"Nesnáším migrénu," nadávala Kate s rukou u hlavy.
"To mi povídej," ušklíbla se Elena.
Ulička nevypadala nijak vábně a dozajista tak nevypadala ani ve dne. Puch z kanalizace a míhající se krysy jí na sympatičnosti také moc nepřidávaly.
Do zvuku odkapávající vody se náhle ozvaly kroky.
"Kampak takhle pozdě… a samy,?" zeptal se muž, který se objevil na konci ulice.
"Co vás to zajímá?!," na to Elena.
Nemínila ale čekat na odpověď, chytla Kate za ruku a otočily se.
Cestu jim náhle zastoupil druhý muž.
"Kampak, kampak?," zaleskly se mu ve tmě oči.
Ženy byly v pasti, obklíčeny z obou stran.
Ti muži nevypadali na to, že by je chtěli nechat běžet. Po chvíli zlověstného ticha se k nim začli přibližovat.
"Ruce pryč!," rozkřikla se Kate a rozmáchla se kabelkou.
Chlap, co už stál u ní, se jen zlověstně zasmál, chytil její kabelku a odhodil ji do tmy. Kate se ale nevzdala, rozběhla se proti němu a dala mu kolenem do slabin.
"BĚŽ!," zakřičela a obě se rozběhly.
Ale ten s divnýma očima skočil po Eleně a tvrdě ji srazil k zemi.
První útočník se lehce vzpamatoval, vrhl se na Kate a přirazil ji ke zdi.
Elena se útočníkovi na zemi chvíli bránila, proti jeho síle ale moc nezmohla. Čekaly nejhorší, ale místo toho, aby jim stáhly kalhoty, vydaly zvláštní hrdelní zvuk, otočily jim hlavy na stranu a zakously se jim do krku.
Obě dvě zařvaly bolestí. Krev jim z tepen ale netekla na ulici, nýbrž do úst těch podivných stvoření.
Když jim došlo, že to nejsou obyčejní lidé, ale monstra, pomalu se začaly poroučet do bezvědomí.
Pozvolna se přestaly bránit. Smrt se blížila, a když z nich skoro vyprchala poslední jiskřička života, ozvala se rána.
Monstra přestala sát.
Odtrhli se od nich a vytrhli jim přitom z krků kus masa.
Kate se svezla se na zem a zůstala bezvládně ležet.
Znovu se ozvaly kroky. Pomalé sebejisté, potom rychlé, prchlivé.
Monstra utekla.
Kdo je zachránil se už nedozvěděly, protože se odebraly do temnoty plné bolesti, kterou jim dnešní noc přinesla.