na Blog.cz

Trochu jsem si hrála a vzniklo tohle :)

Opět po dlouuuhé době (poslední kapitola - viz. listopad:) je tu další kapitola a to 24.

Tak doufám, že si jí přečtete a zalíbí se vám :)

No vážně...nepřijde vám to jako hrozně sobecké téma týdne?

Když je nějaké plnohodnotné téma týdne třeba o smyslu života, je to 100:0 pro téma "Já".

Protože každá týnka se předci musí představit, musí vyjmenovat svoje oblíbené zpěvačky, činnosti, svou přezdívku atd.

Já se představovat nebudu, pokud už jste na tomto blogu byli, nebo ho snad navštěvujete pravidelně, mohli jste si udělat představu o tom, jaké jsou mé myšlenky, pocity, dojmy z okolního světa.

Promiňte mi mou skepsi, ale nacházím se ve "špatném období" a nemám sílu psát nějaké sáhodlouhé články nebo vyprávění o sobě samé, protože věřte, že o svých rozhodnutích teď uvažuji každý den..

Nakonec tohoto velmi málo vyčerpávajícího článečku bych vám snad dala jen radu:

Dávejte na sebe pozor, ať nepropadnete většinovému názoru. Ohraná rada ´buďte sví´ má bohužel něco do sebe. Článek má název já, ale to neznamená, že musím psát o sobě. Můžu psát o vás, protože to já můžete být vy.

A taky...nikdy nedovolte, aby se z vás stali sobci. Protože to je ten nejhorší "druh" lidí na světě. Neubližujte svému okolí kvůli sobě.

A pokud už sobec jste, jen nad těmito větami přelétnete očima a obrátíte je v sloup..

K tomuto tématu týdne se skvěle hodí báseň, kterou jsem napsala minulý rok v březnu, má název "Posedlá krásou" a naleznete ji zde.

Jinak pár slov kromě básně.

Zrcadlo je velký svůdce.

Často se do něj dívat opravdu krade duši, protože když se zaměříte jen na svůj vzhled, tak zároveň ztrácíte kus sebe.

Nejspíš vám to zní jako dost vybledlé klišé, ale zamyslete se a určitě si vybavíte někoho takového z vašeho okolí a ve většině případů to nejsou lidé s kterými bych se já osobně ráda bavila.

Je to na každém z nás, zamyslet se.

Není špatné pečovat a starat se o svůj vzhled, ale sami by jste měli poznat, kdy jste příliš daleko...jenže když už jste, sami si to nikdy neuvědomíte...

Msta není vůbec špatná věc...To si nemyslete.

Také si nemyslete, že jsem pomstichtivá mrcha, která neodpustí jakoukoliv křivdu a oplácí jí desetkrát takovou.

Ale myslím si, že pomsta je velmi užitečná věc.

Ale pouze v případě, že je oprávněná.

Můžete namítnout, že to je rozporuplné a individuální.

Ano. To tedy je.

Ale člověk musí mít tolik rozumu na to, aby sám usoudil kdy a jak je pomsta vhodná.

Nemůžete někomu způsobit malér v práci, za to, že vám snědl svačinu z lednice, a ani mu to nemusíte zavařovat u ženy, když řekl nevinný vtípek na vaši adresu.

Pak tedy nastává otázka, kdy je pomsta vhodná?

Na to existuje i neexistuje odpověď.

Samozřejmě, že když vám někdo zničí manželství, máte sto chutí provést mu něco přiměřeně hrozného.

Něco na tom bude.

Už za dob starých civilizací existoval jistý zákon "oko za oko, zub za zub".

Jakmile jste někoho zmrzačili, byli ste zmrzačeni.

Jak prosté a osvědčené.

Bohužel, v moderní době se to aplikuje mnohem hůř.

Představte si, jak by to vypadalo, kdyby vás manžel podvedl se sousedkou, to by jste se musela vyspat se sousedem? :D

Často myslívám na pomstu lidem, kteří mi nějak ublížili.

Často si říkám, co bych, jak bych... (Samozřejmě můžete podotknout, že když na někom vykonáte pomstu, nejste o nic lepší, než on. Ale věřte, nejste pokud - viz. věta napsaná kurzívou)

Ale většinou nic z toho neudělám, maximálně pronesu nějaká hanlivá slova nad výše zmiňovanými osobami a jen tiše soptím.

Pes který štěká nekouše

A co vy? Jste pro, nebo proti?

Na Blog bylo napsáno mnoho nenávistných článků, jejichž autorům hrozilo "bloknutí" a tímto se k nim přidávám.

Dlouho jsem mlčela a jen několika málo komentáři souhlasila s pobouřenými články na blozích lidí, kteří vidí, tak jako já.

Ano, řeč je o "nejmenovaném webu", kde náctileté dívenky vládnou světu a kde čtou jejich články stejně staré dívenky a podle jejich rad se řídí.

Nepsala bych tento článek, kdybych dnes nezahlédla titulek článku - "Tipy na úpravu fotek", začínající slovy "V téhle době už asi každý druhý zná retuš..." a to vás jako sakra ospravedlňuje, udělat ze sebe na fotce "dokonalou prcinku" ?!

Nebudu k tomu dodávat víc, než napsala uživatelka "N!ka" :

Tím to ale, pánové a dámy nekončí. Mám ještě pár vět na srdci a nenapadá mě jak jinak vám víc přiblížit tu stupidní absurdnost, než vám to ukázat.

Tento screen je k článku "Jak vypadat starší"....... a já si říkala, proč se všude přemnožily děti v podpatcích.........

Zprvu se zadívejte na větu se slovním spojením "težce vybudovaný styl" a pak můžete pokračovat, když se zadíváte o něco výše na červený rámeček. Potom vám možná dojde to, jakou představu mají dnešní děti o světě a co do nich ze všech stran hustí.

Článek s názvem "Dnešní děti jsou hrozné" jsem sice nečetla, ale jsem si jistá, že si za to můžou samy.

Toto je poslední ukázka, která taktéž vypovídá o dnešní společnosti. Z těchto nadpisů vyplívá to, že musíte být hubení, aby jste byli krásní. Kam se hrabou nějaké vlastnosti a názory člověka na život, když tohle jo to, oč tu běží.......

Tolik lidí, co čte knížky, jakékoliv, a zamilují si je, vstoupí do světa, jenž tvoří knižní příběh.

A když máte velkou představivost a fantazii, podaří se vám vstoupit do tohoto světa a rázem, jako by to byl váš druhý domov.

Postavy jsou vaši přátelé i nepřátelé. Místa v knihách jakoby jste důvěrně znaly a vracíte se ke svým oblíbeným částem znovu a znovu.

Pro některé znamená kniha únik od reality....

Spoléhá na to, že ve své oblíbené knize se zase potká se svými přáteli, protože ty jsou mu věrní a ty tak bychom měli být věrní my našim oblíbeným postavám.

Jsou tu pro nás vždy.

Ale co když se z vaší postavy stane zrádce, co když vás nějak podrazí?!

Nic s tím nenaděláte, protože autor si to tak usmyslel, a i když pro vás je to nejdůležitější postava v ději, pro něj je to jen bezvýznamný pěšák.

Dost k úvodu.

Jako jedny z prvních knížek co jsem četla byly dívčí romány od nějaké německé autorky. Tam byla moje oblíbená postava otřelá teenagerka, která se dostávala z trapasu do trapasu, ale jen tak si nenechávala něco líbit.

To už je za mnou :D

Pak nastala éra Harryho Pottera, kterého mám pořád moc ráda. Z těch časů mi zůstalo hodně oblíbených postav. Mezi nejoblíbenější patřil Severus Snape, černě oděný chlápek, kterého nemá nikdo rád a zdánlivě stojí na straně zla.

Od té doby se mi líbí hodně podobné charaktery nejen v knihách, ale i ve filmech.

Momenálně čtu sérii o Mercedes Thompsonové, jejíž další díl mi má vyjít už někdy na jaře..jupí! :)

Tam mám oblíbených postav hafo.

Od Mercy, nebojácné a tvrdohlavé automechaničky, přes jejího sexy přítele alfu Adama, přes sprostého a nevrlého angličana Bena, přes maroka - šéfa všech šéfů :D Brana, přes Samuela - několikasetletého doktora, který pomáhá lidem a zároveň je na sklonku svého nesmrtelného života, až přes zamindrákovaného "scooby-doo" upíra Stefana a konečně až k záporňačce upíří siqnore Marsilii.

Prostě je to tak..... :D

Šlape tiše jako kočka,

zaťuká ti na dveře,

postojí a chvíli počká,

než se poddá sekeře.

Až se k tobě proseká,

pořád se nic neděje,

jestli tě nepoleká,

že už nemáš naděje.

Pak se můžeš schovat,

ukrývat se v tmách,

než ti dojde znova,

že honí tě tvůj strach.

Po dlouhé době se vám hlásím s novým článkem.

Nejen to, dokonce po neuvěřitelných 6 měsících :D, vám přináším i další kapitolu Upířích sester. Doufám, že tu zbyl někdo, kdo si jí přečte :D